Podpáľ môj chlad
A uhas ten smäd
Zmeň vodu na víno
Z pravdivých viet
Si ľadový jak láva
Ja žeravá jak sneh
Zmietaná vlnami
Plávam na tvoj breh
Čiernobiele kvety
Viacfarebný tieň
Obetuj ma a vzkries
Môj dej na tvoj zmeň
Nemé sú výkriky
Hlasných pohľadov
Dotykmi rozpovedz
Na čo nemáš slov
Na kost zmrzlá únavou
V ruce s bílou zástavou
Vzdávám tohle bytí
V žilách vře mi krev
Těch známých sirén zpěv
V hlavě zní vlnobití
Slyším černé ticho
Lidských duší vzlykot
Vytí vlkú hladových
Šlápěje tvých krokú
Přes historii rokú
Slzy měnící se v sníh
A kdesi tam v dáli
To co jsme neuhráli
Zmizí všechny války
Rozplynou se v stíny
Draci z černé hlíny
Čas nevrátí zpátky
Když naše ledy roztají
Přijdu zas k tobě potají
Až si to budeš přát
Zapomeň na všechno
Co tě kdy postřetlo
Dychem tě budu hřát
zhasni svetlá sveta
v ich tieni poď lietať
zmeňme sa na vesmír
na hviezdny prach
telá v tanci dotykov
splynú s čiernou tmou
schovám ti do dlane
všetok môj strach
zopár tajných želaní
zapáľ pred svitaním
kým dohorí plameň
zviaž mi oči nehou
len túžbou vedená
láska na tri písmená
nauč byť moje srdce
.
.
nakŕm ma hladom
zapijem vodopádom
zloženým z tvojich
slov nálezov a strát
máš na spúšti prst
tak konečne spusť
zabíjaj ma láskou
smieš aj tisíc krát
utop ma zas v sebe
tichom dychu preber
ja vášňou spálená
padnem ti obetou
sme plamene a snehy
zimomriavky nehy
teraz len do Teba
Nič už viac nechodí
odišli preč všetky vlaky
odo mňa za tebou
život býva proste taký
Nič už viac nechodí
nástupište je prázdne
lampa smutno bliká
za chvíľu mŕtvo zhasne
Nič už viac nechodí
zostala som tu sama
na opustenej stanici
tá tma už celkom má ma
Nič už viac nechodí
nevyroň za mnou slzu
uchovaj ma v pamäti
nevinnú, krásne drzú
Nič už viac nechodí
do stanice menom "viera"
tak si to rýchlo uvedom
a lásku nepredstieraj
pozn.: Obsah tohto článku nie je odzrkadlením psychického stavu autorky. Tá, keďže je momentálne v plnom bojovo-pracovnom nasadení, nestíha písať nič náročnejšie.
