bez nazvu...

jazzove vone
utkane z intimity

zhodime masky
postoje priority

na par nasich chvil
utopim v dyme cas

ochutnam sladkastu
melodiu v nas

bruskmi prstov
zvlec si ma do koze

zrataj zimomriavky
za ktore mi mozes

V ten deň...

v to ráno ma neprišla privítať ku dverám
nevládala
ležala na vankúši v rohu sedačky
potešila sa akeď ma zbadala
podišla som k nej
chvíľu som pri nej sedela a hladila ju

maličká
s veľkou jazvou zašitou modrou nitkou na pravom boku
po odbere z jednej hrčky.

pozerala na mna tými veľkými hnedými očiskami
dala mi pusu...

"lež moja..."

---

z práce som odišla skôr
otváram dvere
mamka sa v tichosti bez slova oblieka
plače.

ja, za slnečnými okuliarmi
predýchavam
potláčam slzy
potláčam strach v hlase

malej dávame jej pekný červený obojok
vybíjaný malými lesklými kamienkami

teší sa, že ide von

prejde pár metrov
nevládze
mamka ju berie na ruky

pustí ju ešte na chvíľu na lúke

vyzerá tak krehko.

pred mesiacom plná života
dnes - vychudnutá na kosť
s množstvom metastáz po malom telíčku
ledva kráča
rezignovaná

aj pohľad má iný
stále plný lásky, oddanosti
s prídavkom bolesti...

nesieme ju dnu
teší sa keď zbadá doktorku

"postúpilo to od včera" vraví slečna
"bude to najlepšie"

spoza okuliarov mi tečú slzy
nezvládam, nezvládam

vyberáme si rýchlejšiu variantu
do žily...

"ježiši nieeee!!!" revem na celú ambulanciu...
viem, že inak sa nedá
viem, že pre to sme tam

posadím ju na stôl
"ľúbim ťa zlatíčko"
dám jej pusu
ona mne tiež

držím ju zozadu
kľudne sedí
doktorka gumičkou podväzuje labku

mamka je spredu
hladí ju, vraví že všetko bude dobré

pár mililitrov čohosi do žily
je kľudná
nebráni sa

pomaly začína zaspávať
malé telíčko oťažieva
hlavička v mamkiných rukách klesá

z očiek sa vytráca život
rýchlo
tak rýchlo...
neuveriteľne

pár momentov a je po všetkom

bezvládnu si ju berie mamka na ruky
je taká...
"už je mŕtva..." konštatujem v plači
"viem..."

položíme ju na stôl

chytám hysterický záchvat
mama ma objíme
možno nie tak kvôli mne
možno kôli sebe

preberáme súhlas s eutanáziou
platba kartou

bez slova sa vraciame domov

zvládla to
zvládli sme to...
boli sme s ňou a ľubili sme ju
do posledného momentu...

návaly sĺz sa vracajú v pravidelných intervaloch
a ešte istú dobu potrvá, kým sa s tým vyrovnáme


nikomu neželám toto zažiť.
a nikomu som to nedokázala povedať, preto je to tu...


Imuška, zlatíčko...

Střepy

.
.
Slova umírají pomalu v popolníku všech slibú
Husté mraky dýmu jsou na dně bez pohybu

A hvězdy kroužící v houfech kolem nás


Pár lítostivejch dotekú a pak sivé zapomnění
kdysi planoucí, teď v kámen proměněni

Polykám střepy slz...


a slunce spálil mráz
.
.

Jízdenka ...

Koupím nám jízdenku do ráje
Co voní sladce jak noční smích
Štěstí na malém kousku papíru
Bělavém jako čerstvej sníh

Koupím nám jízdenku do ráje
Tak jak se to má – tam a zpět
Možná vrátíme se k večeru
A možná až za desítky let

Koupím nám jízdenku do ráje
Utopím ve víne všechen strach
a zkrotlý havrany beznaděje
Rozeženu v černej prach

Koupím nám jízdenku do ráje
Jenom pro nás dva, nikdo víc
Jestli se jednou zas vrátíme
Zbydou jen vzpomínky a nic

Návyková

.


.
.

Vdýchneš mou touhu do svých plyc
Jako tolik krát

V hmle dýmu umýrajících cigaret
Je hořká a nic víc

Míchá svou chuť s korenistou vůní
Tvého parfému
A mé kůže

Nevnímáš
Jen doteky

Neptáš se, jestli můžeš

Přestáváš být
Na chvíli náš časoprostor mizí
A země se točí mnohem rychleji

Návyková
Již dávno nejsi cizí

A plamínky svíček
V odraze tvých očí v mých
Pramínky potu stékající šíjí

Vše prozradí
Že takhle to máš rád

A za oknem...
padá sníh



obrázok: http://zemotion.deviantart.com/art/Night-37149986
.
.